V rámci Projektu EDISON, který se snaží o podporu multikulturního vzdělávání mladých lidí, jsme se od 10. do 14. prosince 2012 ve škole setkávali  s vysokoškolskými studenty z osmi různých zemí světa. Projekt je organizovaný studentskou organizací AIESEC. Cílem je, aby žáci získali různé pohledy na situaci jak ve vlastní zemi, tak i v zahraničí, a to prostřednictvím interakce s vysokoškolskými studenty z různých zemí světa.

V názvu EDISON má každé písmeno určitý význam:

E – education (vzdělání)                                           
D – drive (nadšení, motivace)                              
I – internacionality (mezinárodnost)                      
S – students (studenti)                       
O – opportunity (příležitost)
N – network (síť)

Jak EDISON probíhal?

Z osmi zemí světa přijeli do naší školy vysokoškolští studenti.  Prostřednictvím interaktivních prezentací a workshopů přiblížil každý z nich žákům zemi, z které pochází - její sociální, ekonomickou, politickou a také kulturní situaci.  Všechny aktivity probíhaly v anglickém jazyce. 

Kdo za námi přijel?

Sam Mehrtens – Nový Zéland

Ala Al-Mahaidi- Austrálie

Anderson Bach – Brazílie

Gabriela Lucio – Ekvádor

Aline Maldese – Itálie

Candy Huang – Čína

Rera Ayudiani – Indonésie

Maria Shynkarenko – Ukrajina

 ******************************************************************************************

Jaký je přínos Projektu EDISON pro naši školu?

• Podporuje mezikulturní vzdělávání
• Vytváří nový pohled žáků, rodičů a okolí na kreativní činnost školy
• Rozšíří všeobecný přehled žáků
• Vede k uvědomění si rozdílů mezi národnostmi a kulturami
• Umožňuje jedinečný zážitek ze setkání s odlišnou kulturou
• Zúčastnění mohou získat odpovědí přímo od zdroje
• Motivuje v učení angličtiny

Jak všechno probíhalo

Mladí lidé se v rámci dobrovolnického projektu EDISON, který je realizován mezinárodní studentskou organizací AISEC, vydali na šestitýdenní stáž do České republiky, kde na pěti základních školách prezentovali svoje země, a to v anglickém jazyce. Působili na několika pražských základních školách, potom zamířili do Tábora a nakonec k nám do Kunštátu.  

Koho tedy kunštátská základní škola hostila? Přijeli k nám Ala Al-Mahaida z Austrálie, Sam Mehrtens z Nového Zélandu a Anderson Bach z Brazílie, tato trojice mladíků byla ubytována na faře, za to panu faráři velmi děkujeme. Dívky byly zastoupeny Aline Maldinese z Itálie, Rerou Ayudiani z Indonésie, Gabrielou Lucio z Ekvádoru, Candy Huang Yan z Číny a Marií Shynkarenko z Ukrajiny, bydlely ve  školním bytě.  Věk lektorů se pohyboval mezi devatenácti až dvaceti čtyřmi lety, a proto měli k našim žákům velmi blízko.

Jak projekt probíhal? Žáci druhého stupně byli každý den dvě až tři vyučovací hodiny   seznamováni s kulturami jednotlivých zemí formou poutavých prezentací. Dozvěděli se mnoho zajímavého o historii, geografii, přírodě, politickém zřízení, školství, kultuře a tradicích jednotlivých států. Žáci si tak rozšířili všeobecný přehled, uvědomili si rozdíly mezi jednotlivými národy a kulturami, přímo se se zástupci odlišných kultur setkávali. Největším přínosem pak byla samotná komunikace, která probíhala v anglickém jazyce, a tak byl projekt obrovskou motivací k učení se cizím jazykům.

Ani děti na prvním stupni nebyly ošizeny, dokonce i v prvním ročníku se žáci několikrát týdně se zahraničními hosty setkali a zhlédli prezentace přizpůsobené jejich věku. Tam, kde bylo potřeba, ochotně tlumočily paní učitelky.

Abychom žáky ještě více motivovali, přichystali jsme společně odpolední program pro hosty. Zájem žáků byl obrovský. V pondělí žáci 6.-9. ročníku prováděli lektory po Kunštátě, v úterý si společně zahráli florbal, který žádný z lektorů předtím nehrál.Ve čtvrtek se konalo opékání „buřtů“ na školní zahradě. Není to tradiční zimní zábava, ale vše se vydařilo, atmosféra byla  úžasná. Spokojeni odcházeli naši hosté i žáci.

Vyvrcholením projektu byla páteční akce s názvem „Global Village“ - globální vesnice. V průběhu  dopoledne se ve školní hale vystřídaly všechny třídy. Všichni  měli příležitost se ještě blíže seznámit s kulturami zemí jednotlivých studentů. U „stánků,“ které si lektoři přichystali, mohli děti i učitelé ochutnat např. „chimarrão,“ nápoj typický pro nejjižnější stát Brazílie,  australský národní pokrm „vegemite“ neboli kvasnicový extrakt, který se v tenké vrstvě natírá na chléb a který podle Ala buď milujete, nebo nenávidíte. V řadách žáků si vegemite příliš příznivců nezískal. Dále si děti mohly vyzkoušet hru na „angklung,“ typický indonéský hudební nástroj vyřezaný z bambusu, chlapci se pak zúčastnili nácviku základního postavení a rozehry v rugby, sportu velmi oblíbeného na Novém Zélandě.

Projektový týden překonal všechna naše očekávání. Díky svému mladí, otevřenosti, inteligenci a vstřícnosti si lektoři žáky ihned získali, a tak páteční loučení bylo pro některé složité a těžké.

Projekt přinesl na základní školu oživení, na které budou děti a  učitelé určitě dlouho vzpomínat. Popřejme si tedy do nového roku takový zájem a nadšení, jaké jsme mohli vidět ve tvářích našich žáků během projektu.